Článek
Noční svítící oblaka (známá také pod anglickou zkratkou NLC - noctilucent clouds) pravidelně zdobí naši noční oblohu v období kolem letního slunovratu. Při jasném počasí je můžeme spatřit nízko nad severozápadním až severovýchodním obzorem v době soumraku a úsvitu.
Svým vzhledem lehké stříbřité závoje s vláknitou strukturou vzdáleně připomínají vysokou oblačnost typu cirrus. Zatímco běžné druhy oblaků sahají do výšky maximálně 20 km, svítící pás oblaků vzniká výhradně na ledových krystalcích ve výškách až okolo 80 km nad zemským povrchem. Vzhledem k tenkosti a průhlednosti závoje jsou tato oblaka ve dne prakticky neviditelná.
Závoje svítících oblaků mohou nabývat různých struktur.
Úžasnou stříbřitou záři oblaků vytváří sluneční záření. V nízkých nadmořských výškách panuje tma, ale ve vyšších vrstvách atmosféry stále svítí slunce. Svítící oblaka začínají zářit až v době, kdy běžná oblačnost potemní. Díky stejnému efektu vidíme jasně nasvícená letadla na jinak už tmavé večerní obloze.
Modrobílé oblačné závoje nabývají různých tvarů ve formě vln nebo pásů, které se v průběhu času dynamicky proměňují díky silnému větru, jenž ledové krystalky přenáší na velké vzdálenosti.
V následujících dnech můžeme noční svítící oblaka vyhlížet krátce po západu slunce mezi 22:00 až 23:00 nad severozápadním obzorem a následně před svítáním mezi 3:00 až 4:00 nad severovýchodem. Sezona NLC potrvá přibližně do půlky července.
Stříbřité závoje jsou večer viditelné až ve chvíli, kdy běžná oblačnost ztmavne.
Mechanismus vzniku nočních svítících oblaků (NLC)
Ke vzniku nočních svítících oblaků jsou důležité dva klíčové faktory. Teplota v dané vrstvě musí být hluboko pod bodem mrazu a v mezopauze se musí nacházet pevné částice vhodné pro růst a nabalování ledových krystalků. Pro tento účel slouží primárně aerosoly z mimozemského meteorického prachu a sopečného popela.
V 80 kilometrech nad zemí obvykle panuje velmi nízká vzdušná vlhkost, a aby došlo ke kondenzaci, tedy tvorbě ledových krystalků, musí teplota klesnout obvykle pod -120 °C. K těmto podmínkám dochází paradoxně právě v období od druhé poloviny května do poloviny srpna. Vrchol výskytu NLC je okolo 20. června, což je období letního slunovratu. V létě ve vysokých vrstvách atmosféry vzduch stoupá a ochlazuje se, v zimě naopak dochází k poklesu vzduchových hmot a jejich oteplování, a proto k rozvoji NLC v zimním půlroce nejsou vhodné podmínky.
Stane se z nočních svítících oblaků běžný jev?
Vědci zjistili, že se NLC objevují v posledních letech stále častěji a jižněji, než tomu bylo v dřívějších dobách. Důvodem četnějšího výskytu můžou být nejen klimatické změny, ale také časté vypouštění kosmických raket.
Rakety při startu spálí obrovské množství paliva ve velmi krátké době. Kromě výfukových plynů se uvolňuje i vodní pára, která se postupně hromadí v horních vrstvách atmosféry. Částečky sazí navíc slouží jako kondenzační jádra pro vznik ledových krystalků.
Důkazem by mohl být například výskyt velmi výrazných svítících oblaků nad Floridou po startu rakety Falcon-9 společnosti SpaceX v listopadu 2024. Spekulace o souvislosti četnějšího výskytu NLC se startem raket nicméně nebyla doposud oficiálně potvrzena.
